Germany, Heilbronn (Milan Svoboda Quartet)

24.9.2002, Cave 61

Překlad překladače:

Praha, když mlha zmizí

Praha, někdy koncem 80. let. Světlo je bledé. Nad městem leží žlutý závoj smogu. Český klavírista a skladatel Milan Svoboda se dívá ven a odvážně otevírá okno. Vzduch voní revolucí. Open the Window Wide“ je název této klasicky koncipované jazzové suity, která je ukázkovým příkladem Svobodovy typické kombinace moderního jazzu, klasických prvků a folklórnějších momentů.

O tři sety a tři jemně nuancované nálady později je publikum na zahajovacím koncertu podzimní sezóny jazzového klubu Cave 61 v K 3 Heilbronnu naprosto nadšené. Koneckonců, kdy by člověk slyšel tak svérázné spojení v podstatě neslučitelných kusů evropské hudební literatury? A to aniž by se hudebníci vystavovali obecnému podezření, že k věci přistupují vážně?

Kvarteto Milana Svobody groovuje a swinguje, v případě potřeby si nenápadně půjčuje od zesnulého Milese Davise, Smetana & Co a trochu a velmi nenápadně ukradne z latinskoamerického velkoobchodu pro částice bossa nova všeho druhu Dělají vše správně a navíc stimulují malé šedé buňky. Ale: Můžete být opravdu tak dokonalí a zároveň vyzařovat smysl pro poslání? Jeden může.

Zamumlalejší, než Svoboda (1951) avizoval, se původní skladby rozplývají ve větší celek. Nad Prahou padají stíny, Michal Gera (trubka a křídlovka) melancholicky verbuje přísné linie Milana Svobody, fronty mlhy se vyjasňují, ostré kontury se stávají viditelnými. Je ale světlo skutečně skutečné? Nepředstírá něco Milan Swoboda Quartet? Jsou docela mazaní a chytří. V první řadě bubeník Jaromír Helesic, který svým ukolébavým, extrémně přesným beatem tvoří páteř skupiny.

Tento městský zvuk, bez pompéznosti, bez nucené lascivity, rezonuje. Publikum se tiše jako myš podřizuje diktátu hudebníků: poslouchá. Příjemná změna v Cave 61.