Germany, Aschaffenburg (Contraband Jazz Orchestra)

2.3.1990, Divadlo Aschaffenburg

Překlad překladače:

Spousta z celého srdce.

Milan Svoboda a Contraband v Městském divadle Aschaffenburg

Jeviště je nabité. Plný nástrojů, technického vybavení, kabelů a rustikálních znaků. Jejich kostýmy přiměly návštěvníky Městského divadla Aschaffenburg minulý pátek večer, dva dny po Popeleční středě, věřit, že se na týden zastavil čas. Na trubku troubí klaun, na klávesy hraje muž v kožichu, v pantoflích se šourá dirigent: Milan Svoboda a kontraband z Prahy, známí už z několika spontánních koncertů v „Klosterstübchen“; patnáct hudebníků, kteří publikum v Aschaffenburgu pořádně nažhaví.
Dělají to pozdě v noci. Ve skutečnosti měl tento koncert jako obvykle začínat v půl osmé, ale: „Bus kapudd, pffftt! Tak jsme dostali nový autobus; Jeli jsme velmi rychle, ale v Aschaffenburgu jsme měli stále zpoždění. Chtěli bychom jim moc poděkovat za pochopení, že už bylo pozdě,“ vysvětluje kapelník Svoboda
Skutečnost, že začíná až téměř o dvě hodiny později. Publikum chápe a dokonce dokázalo motivovat další posluchače tím, že se brzo napilo.
Kde je šuplík na to, co se děje na pódiu do půlnoci, jazz? Sukně? Bezdrátový? Zvuk velké kapely?
V této hudbě je trochu z každého směru a je to mnohem víc: živé dechové sekce à la Earth, Wind and Fire, melodie samby založené na Bartu Howardovi, folklórní postupy, trochu Jaco Pastorius, smíchané s klasickými fugalovými prvky a velmi krásné skladba klávesisty Martina...? (promiňte mi, že nerozumím jeho příjmení z důvodu neznalosti českého jazyka), blues a tango. Kapela zrozená z jazzové dílny před třemi lety našla svůj vlastní styl. Toto intimní spojení mezi tvorbou hudby a zábavou je pravděpodobně nemožné zkopírovat (stejně jako se vzpírá překladu do slov kvůli své rozmanitosti).
Milan Svoboda vede své muže na první pohled na dlouhém vodítku. Diriguje, proplouvá jejich řadami a občas přispěje pár frázemi na klávesy. Když se pozorně zaposloucháte, je jasné, že přes všechny ty fanfáry naplánoval představení pečlivě. Skladby jsou zapsány před hudebníky, vstupy jsou precizně naplánované, tutti jsou orchestrovány do posledního detailu. Svoboda kolem sebe shromáždil jen ty nejlepší, kteří díky svým dovednostem a nesmírné radosti ze hry nikdy nenechají nastat nuda.
Proto se vtipy nezdají falešné. Protože v žádném případě neslouží k zakrytí nedostatku dovedností orchestru, ale jsou důležitým a nepostradatelným prvkem. Milan Svoboda a jeho Contraband ukazují, že jazz (nebo jak to nazvat jejich skladby) nemusí být extrémně vážný, ale že tato hudba pochází z „velké dřiny“.

Volker Schäffer