Germany, Wüstenrot (Milan Svoboda Quartet)

28.9.1986, Wüstenrot, Rathaus

Překlad překladače:

Jazz a obrazy přivedly Wüstenrot k snění na radnici.

Fantazie pro oči a uši.

"Okna dokořán" je název suity, kterou na úvod svého koncertu ve Wüstenroter Rathaus hraje československé kvarteto Milana Svobody. Čtveřice hudebníků vás svým jazzem, který je pevně v evropské tradici, vtáhne do snů. Milan Svoboda, leader skupiny a skladatel na klávesové nástroje, Alexej Charvát, elektrická basa, Jaromír Helesic, bicí a Michael Gera na trubku, zajistí, že název jejich 35minutové skladby okamžitě pochopíte.
Máte pocit, že sedíte u dokořán otevřeného okna, když je hezké počasí a fantazírujete sami sobě: Když má Alexej Charvát své basové sólo, zní to temně a hrozivě, Milan Svoboda si cvrliká cvrčky do syntezátoru a Jaromír Helesic péče o něj pro pocit pohybu ve velkém lese. Vrchol obstarává Michael Gera svými sóly na trubku. Můžete zavřít oči a nechat se unést do jiného světa. Vypráví příběhy, které každý posluchač chápe jinak, ale které se líbí každému. Během sóla můžete téměř vidět, jak včela bzučí za široce otevřeným oknem. Pak slyšíte hrát si děti, pak zase včelu pronásledovanou plácačkou na mouchy. Trubač neklade fantazii meze. Jeho hra vyčnívá ze zvuku souboru, protože nepracuje na základu jako ostatní tři. Když zazní melodie, zastaví se a najednou zafouká fantastické sólo.
To nemá nic společného se zde známým americkým jazzem, je to jiný typ hudby, která je v klasické tradici. Suity kvarteta připomínají spíše Smetanovu Moldau než Milese Davise.
Filmy v myslích posluchačů přicházejí z nějakého důvodu. Milan Svoboda píše hudbu k filmům, televizním hrám a divadelním hrám. Je tedy specialistou na únosy z reality. A že se čtveřici daří, je zásluha i řemeslné zručnosti té čtyřky. Nepotřebují předvádět svou virtuozitu, jen ji nechají zvlnit a pak se pustí do velkého startu.
Není divu, že Milan Svoboda Quartet je českou jazzovou kapelou číslo 1. A konkurovat mohou snad i komukoli v Evropě: čtveřice Čechů umí to, co nizozemská skupina Ekseption: hrají vlastní skladby, které spojují jazz a klasiku a tvoří je jedno, aniž by to působilo jakkoliv uměle. Každému posluchači v plné zasedací místnosti ve Wüstenrotu muselo být jasné, že slyší něco zvláštního, něco, co se tak rychle nebude opakovat. Když Michael Gera hraje na trubku, stačí jen poslouchat, abyste to poznali.