Rudolfinum, Dvořákova síň, 26.11.2001
Milan Svoboda - Koncert v Rudolfinu:

Jubilant Milan Svoboda sklidil v Rudolfinu velké ovace
Průřez jazzovou, scénickou i˝klasickou˝ tvorbou Milana Svobody naplnil pondělní tříhodinový večer v pražské Dvořákově síni Rudolfina (pořádaný firmami Lotos a Made). Málokterý ze současných skladatelů by si mohl troufnout uspořádat celovečerní přehlídku svých děl, aniž by nudil. Milan Svoboda, který ve vyčerpávajícím kolotoči vystřídal klavír, varhany i dirigentský stupínek, dokázal opak: nadšené publikum aplaudovalo jeho sólům, vtipným aranžím i perfektně sehranému bandu. K podařeným výkonům nutno připočíst i dobré nazvučení. Díky němu vyznělo například Prolínání pro tři klavíry a varhany neuvěřitelně plasticky. Svoboda umí své řemeslo, skladby jsou do detailů promyšlené a dotažené; dovede nakládat i s klišé, píše-li ˝hudbu pro všední den˝, ale nejde cestou lacinosti, jak se mohli diváci přesvědčit třeba ve Znamení střelce pro violoncello a jazzové kvarteto či klasicky postaveném Concertu grossu sorchestrem Virtuosi di Praga.
Dita Hradecká - Lidové noviny 28.11.2001

Svobodova padesátka: vysvědčení dospělosti
Zvykáme si na to, že velký sál pražského Rudolfina hostí i jiné koncerty než z oblasti tradiční vážné hudby. K padesátce Milana Svobody, původně absolventa varhaního oddělení pražské konzervatoře a dnes uznávaného jazzmana, mnohostranného skladatele i zkušeného dirigenta, tu v pondělí zazněla hudba rozličných žánrů i jejich spojení a fúzí. Nejsympatičtěji ovšem působila žánrová čistota. Concerto grosso pro housle, klavír a smyčcový orchestr (v provedení autora, dále Oldřicha Vlčka a komorního orchestru Virtuosi di Praga) pevně drží klasickou formu, ale naplňuje ji zarputilými rytmy a tvrdošíjnou motoričností s ostře ukončovanými smyky. Barokní půdorys se tu setkává s dynamičností dvacátého století a výsledkem je hudba živá a pulzující. Na druhé straně prokázal podobnou působivost "čistý" jazz. Skladba Blíženci ještě z doby Svobodova studia na bostonské Berklee College se tentokrát proměnila v concertino pro sólový nástroj (rakouský saxofonista Sigi Finkel) a Svobodův jazzový Kontraband. Ten dokonale zvládl pasáže pracující se zvukovými, patrně jen graficky znázorněnými hodnotami a potvrdil, že dnešnímu jazzu není takový způsob práce nikterak cizí. V premiéře zaznělo Prolínání, variace pro tři nebo vlastně čtyři klavíry a varhany (Karel Růžička a Kryštof Marek, autor a jeho dcera Adéla, která jej u klavíru vystřídala, když on sám odešel k varhanům). Myšlenka předhodit nosné a napadnuté téma čtyřem sólistům a nechat každého z nich zpracovávat je vlastním způsobem, v němž je improvizace začleněna do pevného "napsaného" rámce, je docela zajímavá. Mohla ovšem vyjít s ještě výraznějším odlišením jednotlivých variací a také časově koncentrovaněji. Skladba Znamení Střelce pro violoncello Jiřího Bárty a Svobodovo jazzové kvarteto má zase všechny znaky Svobodova hudebního jazyka v jeho příznačné rytmičnosti a údernosti nápadů. V jazzu by konfrontace dvou sólových nástrojů (cella a křídlovky) byla zcela samozřejmá. Jenže tato skladba nebyla komponována jako jazzová, měla své vlastní formální nároky, a jejich otázka mi tu připadala poněkud nedořešená. Suita z baletu Mauglí je pak dokladem, že Svoboda jako skladatel dokáže napsat celovečerní dílo v obecně přijímaném hudebním jazyku se scénami odlišného charakteru, nálady i temperamentu, které může být platnou složkou baletní inscenace i na naší první scéně. Z tohoto hlediska měla na jubilantském koncertu své místo, avšak celkové vyznění je tu nejméně "svobodovské". V jistém smyslu to bylo vysvědčení dospělosti. To, co přijde po něm, můžeme očekávat se zájmem i s nadějemi. Zcela naplněné Rudolfinum i nezvykle nadšené ovace ukázaly, že tato hudba nepromlouvá do prázdna.
Lubomír Dorůžka - MF Dnes 28.11.2001

[ back Recenze ]