Takovéto koncerty se
nevidějí každý den. Možná ani každý rok.
Zahajovací koncert 26. ročníku
mezinárodního jazzového festivalu JazzFest
Karlovy Vary 2009 do výjimečných koncertů
rozhodně patří. Spojili v něm síly nejstarší a
nejmladší karlovarské hudební těleso: Karlovarský
symfonický orchestr (KSO) a Karlovarský
repre band (KRB). Zazněli na něm skladby autora, pianisty,
aranžéra, dirigenta, Milana Svobody a
známé skladby od kapely Beatles a skladatele George
Gershwina v aranži již zmiňovaného Milana Svobody.
Koncert začínal v 19:30 ve velice krásných
prostorách, Koncertní síni Antonína
Dvořáka v Lázních III., raději jsem však přišel o
hodinu dříve, abych si vybral nějaké pěkné
místo na sezení. Naprosto neplánovaně jsem se však
ocitl v šatně a pomáhal ukládat kabáty na
věšáky. Bylo ale pěkné pozorovat, kolik lidí se na
tento koncert vypravilo, kapacita věšáků a ramínek
téměř nestačila. Koncertem prováděl hudební
publicista Vojtěch Hueber. Celý koncert
nahrával Český rozhlas a School TV.
Po úvodní slovu se šlo ihned hrát,
večer totiž sliboval nabitý program. Na začátku
první půlky koncertu se představila smyčcová část
KSO a jazzové piano v podání Milana Svobody. Tato
zajímavá kombinace představitelů klasické a
jazzové hudby zahrála čtyři známé skladby
skupiny Beatles. První zazněla píseň Come
Together, druhá potom Honey Pie.
Třetí skladba nesla název Obladi, Oblada.
Milan Svoboda měl při psaní aranže této písničky
určitě dobrou náladu, ze skladby přímo vyzařovala.
Především v částech, kdy houslisté drnkali
melodii, nebylo jediného posluchače, který by se alespoň
nepousmál. Aranž čtvrté „Beatlsovky“ byla přesným
opakem. Ne, že by nálada byla smutná, řekněme
spíše silná, emotivní. Jednalo se o skladbu Let
it be. Začala klidně, jen piano, postupně se ale
přidávali jednotlivé sekce smyčcového orchestru.
Když se ke konci přidali první housle, zažil jsem
krásný pocit mrazení, byl to opravdu silný
moment. Někteří posluchači po skončení koncertu přiznali,
že jim tato písnička (aranž) vhnala slzy do očí.
Pánové Lennon a McCartney věděli co píší a
Milan Svoboda je očividně pochopil.
Na konci první půlky večera zazněli dvě písně George
Gershwina v podání již celého KSO. První
byla velmi známá Summertime, kde se
představila zpěvačka KRBu Magdaléna Rezková.
Na závěr první části se odehrála Rhapsody
in Blue. Jen těžko se popisuje ta úžasná aranž
Milana Svobody, lepší bude si ji poslechnout, až bude tento
koncert vysílat Český rozhlas 3, Vltava (o čemž
vás budeme včas informovat).
Po přestávce nastala slavnostní chvíle; to
protože vynikající jazzový pozounista Svatopluk
Košvanec převzal tradiční cenu Gustava Broma.
Gratulovat přišel generální ředitele Českého
rozhlasu pan Mgr. Richard Medek, vedoucí hudebního
vysílání ČRo Brno Maximilán Wittmann a
ředitel festivalu Milan Krajíc. Mimo
obrovského pugetu (někdo to přirovnal k „malé
botanické“) a porcelánu, jako jednoho ze symbolů
Karlových Varů, obdržel také krásnou sošku
představující jazzového hráče.
Po předání ceny nastoupili již obě hudební
tělesa (KSO a KRB), aby zahráli tři autorské skladby
Milana Svobody v premiérovém aranžmá pro
symfonický orchestr a jazzový oktet. Milan Svoboda se
taktéž ujal dirigování této části
koncertu. První zazněla skladba Ve znamení střelce,
následovala Když přichízí soumrak
a celý večer zakončila vynikající aranž
písně Posel dobrých zpráv. V
jednotlivých skladbách se představili
sólisté KRBu a oceněný pozounista Svatopluk
Košvanec. Po skončení koncertu došlo na „standing ovation“
(potlesk ve stoje), z čehož lze usoudit, že celý koncert byl u
diváku velice úspěšný. Myslím si, že Jindřich
Volf st., který stojí za celou myšlenkou a
realizací tohoto koncertu, může být na odvedenou
práci velmi pyšný a nezbývá než mu
přát hodně sil a nápadů do další činnosti. A
JazzFestu Karlovy Vary, a jazzu jako takovému, přeji hodně
podobných úspěšých, výjimečných a
hlavně nádherných koncertů.
Napsal: Milan Zítka (JAZZBLOG)